Reportáž ze zájezdu na finále DC 2009
10. 12. 2009
Reportáž ze zájezdu na finále DC 2009
Jakmile jsem se z denního tisku dozvěděl, že distributorem vstupenek na prosincové finále Davisova poháru mezi Španělskem a Českou republikou bude cestovní kancelář Čedok a že rezervace začne přijímat již v pondělí 26.10.2009, ani chvilku jsem neváhal. Vždyť kdo by nechtěl spatřit na vlastní oči naše tenisty po dlouhých 29 letech opět ve finále této nejprestižnější světové soutěže tenisových družstev. Dalším lákadlem bylo i místo, kde se utkání odehrávalo. Katalánská metropole Barcelona se svými 1,5 milióny obyvatel má totiž co nabídnout nejen sportovcům (vzpomeňme třeba na Letní olympijské hry v roce 1992), ale i všedním turistům. A tak jsem zkusil štěstí, na webu Čedoku vyplnil závaznou rezervaci k autobusovému zájezdu do Barcelony ve dnech 3. - 7.12.2009 a prostřednictvím e-mailu jsem požadavek odeslal. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po několika dnech opravdu obdržel rezervaci potvrzenou. Součástí ceny zájezdu (cca 13 tis. Kč) byla doprava do místa konání utkání a zpět, vstupenka na všechny 3 dny utkání a 2 noclehy v hotelu se snídaní.
K výpravě (autobus odjížděl z Prahy) jsem se připojil v pravé poledne ve čtvrtek 3.12.2009 na CAN v Plzni. Řidiči s luxusním autobusem Volvo byli velmi rychlí, a tak jsme po 1 550 km celonoční jízdy přes Německo a Francii dorazili do hotelu Derby nedaleko od centra Barcelony (v ulici Loreto), který se stal naším dočasným domovem, druhý den už kolem 8. hodiny ranní. Protože autobus nebyl zcela obsazený, mohl jsem trochu ulevit bolavým kolenům a dlouhou cestu jsem přestál bez větších potíží.
V pátek 4.12. byly úvodní dvouhry naplánovány až na 16. hodinu odpolední, a tak zbyl čas na první seznámení s velkoměstem. Z mapy jsem brzy zjistil, že nedaleko od hotelu se nachází slavný Nou Camp, největší fotbalový stadión v Evropě s kapacitou 98 600 diváků, na němž hraje svá utkání současný šampión Ligy mistrů FC Barcelona. Po čtvrthodince chůze jsem s kolegy z Uherského Brodu ke stadiónu dorazil, ale museli jsme počkat, než se v 10,00 hod. brány pro návštěvníky otevřou. Za pouhých 17 eur jsme zvládli prohlídku hřiště, muzea s vystavenými trofejemi a prohlédli si úžasnou nabídku všech myslitelných suvenýrů v červenomodré barvě a s logem FCB (dresy, čepice, šály, župany a jiné oblečení, míče, kalendáře, budíky, pantofle, brambůrky atd.). Po ubytování jsme se pak asi kolem 14. hodiny dopravili metrem (kde bylo opravdu slušné horko) ze stanice Les Corts do stanice Placa d´Espanya. Odtud jsme se vydali pěšky kolem 2 benátských věží směrem k Národnímu paláci a několika pojízdnými schody se dostali až na kopec Montjuic, kde se v těsném sousedství Olympijského stadiónu nachází hala s názvem Palau Sant Jordi (Palác Svatého Jiří). Právě tu zvolili Španělé jako místo konání finále, když v hale připravili antukový povrch, na němž se cítí jako ryba ve vodě. Před 17 lety se zde v rámci olympijských her konaly soutěže gymnastů a po skončení LOH je palác využíván nejčastěji jako místo vystoupení světových pěveckých hvězd a hudebních skupin. Kapacita haly (postavené japonským architektem Isozakim) 16 a půl tisíce diváků byla zcela naplněna, přičemž čeští příznivci obdrželi asi 1 500 vstupenek z celkového počtu. I přes statečný výkon prostějovských bubeníků a dalších skupin našich fanoušků z celých Čech i Moravy (fandit přijeli např. Honzové Koller a Železný či Katka Neumannová) připomínalo prostředí místy koridu. Domácí tenisté s polobohem „Rafou“ Nadalem, podporovaní i kapelou s trubkami a pozouny, měli samozřejmě převahu - bohužel nejen v hledišti, ale i na kurtu. Své hráče dokázali podpořit (občas i mexickými vlnami) zejména v době, kdy to nutně potřebovali. V úvodní dvouhře se setkali staří známí - Tomáš Berdych ovšem Nadalovi stačil jen v 1. setu do stavu 5:5. Poté mu úplně odešel servis a bylo jen otázkou času, jak rychle světová dvojka zápas ukončí. Úvod 2. zápasu byl mnohem nadějnější a Radek Štěpánek si v prvních 2 setech pohrával s Davidem Ferrerem jako kočka s myší. K výhře mu chyběly „pouhé“ 2 fiftýny, ale ty bohužel nedokázal získat a zápas se pomalu začal otáčet. A když Španěl zahrál v pátém setu poslední míček na 8:6, naděje našich tenistů na výhru se rázem ocitly jenom v oblasti teorie. Denní program končil kolem půlnoci a zpět na pokoj jsme se vrátili až kolem 1 hodiny ranní.
V sobotu 5.12. byla na programu čtyřhra opět až od 16,00 hod. Díky brzké snídani jsem už před 8. hodinou vyrazil na další obhlídku města. Tentokrát přišla řada na dominanta města, téměř 200 metrů vysoký chrám Sagrada Família (Svatá rodina). Práce na této monumentální stavbě architekta Antonia Gaudího byly zahájeny v roce 1882, ale po jeho smrti zůstala nedostavěná a má prý být dokončena v roce 2026 (ke 100. výročí úmrtí stavitele, kterého porazila tramvaj). Velmi pozoruhodné jsou také další Gaudího stavby - domy na ulici Passeig de Grácia - tzv. Casa batlló a Casa Mila (La Pedrera). Další mé kroky vedly na Placa Catalunya a odsud po hlavní třídě Ramblas (s množstvím živých soch, malířů a dalších umělců, prodejen květin, papoušků a jiných suvenýrů, velkým tržištěm apod.) až k přístavišti se sloupem Kryštofa Kolumba (Mirador de Colom), odkud vede visutá lanovka na kopec Montjuic. Ani čtyřhra, k níž nastoupili Radek Štěpánek s Tomášem Berdychem proti domácímu páru Fernando Verdasco, Feliciano Lopez, nám mnoho radosti nepřinesla. Naši nevyužili v úvodním tie breaku setbol při vlastním servisu a nedlouho poté už bylo jasné, že Španělé budou slavit čtvrtou výhru v Davis Cupu za posledních 10 let. Nutno přiznat, že zcela zaslouženě. A tak nám ten den náladu spravila snad jenom jedinečná podívaná na Magickou fontánu pod Národním muzeem, kde začalo od 20 hodin opravdu úchvatné vodní představení za doprovodu moderní hudby.
Poslední den našeho pobytu, tj. v neděli 6.12. jsem dopoledne ještě stihl navštívit další zajímavé místo v Barceloně - městský park Guell na kraji města. Krásné přírodní scenérie se zde střídají s dalšími netradičními Gaudího výtvory. Dominantu parku tvoří Síň sta sloupů nesoucí rozlehlou terasu, lemovanou zdobeným mozaikovým zábradlím. Po návratu do haly jsme zjistili, že naši tenisté už za rozhodnutého stavu dali příležitost náhradníkům - Janu Hájkovi a Lukáši Dlouhému. Ani ti však nezískali alespoň čestný bod, třebaže Hájek sehrál s Nadalem velmi dobrý zápas a ukázal, že antuka patří rozhodně mezi jeho nejlepší povrchy.
Také závěrečný slavnostní ceremoniál spojený s předáním cen poraženým i vítězům měl výbornou úroveň a domácí diváci sportovně ocenili bouřlivým potleskem také výkon našich tenistů. Atmosféra při převzetí „salátové mísy“ Španěly byla opravdu fantastická.
Španělsko - Česká republika 5:0
Rafael Nadal - Tomáš Berdych 7:5, 6:0, 6:2
David Ferrer - Radek Štěpánek 1:6, 2:6, 6:4, 6:4, 8:6
Fernando Verdasco, Feliciano Lopez - Radek Štěpánek, Tomáš Berdych 7:6, 7:5, 6:2
Rafael Nadal - Jan Hájek 6:3, 6:4
David Ferrer - Lukáš Dlouhý 6:4, 6:2
Čeští tenisté tedy po spanilé jízdě a výhrách nad Francií, Argentinou a v Chorvatsku ve finále podlehli, ale celkový výsledek, jehož v roce 2009 dosáhli, rozhodně nikdo nečekal. Věřme tomu, že jsou schopni jej v příštím roce alespoň zopakovat. Poměrně výhodné rozlosování (1. kolo v Belgii a v případě výhry ve 2. kole proti vítězi utkání Chile - Izrael) jim dává naději na postup alespoň do semifinále. Lehké to ale určitě nebude.
Ivo Regner
předseda tenisového oddílu
Fotografie ze zájezdu najdete v záložce Fotoalbum v rubrice Zájezdy za tenisem.
